Domovské a kulturní sdružení Waldeck Vás vítá ve Waldecku. Obec leží na úpatí 641m vysoké hory Schlossberg, v krajině utvářené sopečnou činností. Také hora Schlossberg je sopečného původu. U ní se ale nejedná o dříve aktivní sopku, nýbrž o kužel z bazaltu, který vznikl přibližně před 20 milióny let, díky tektonickým pohybům v důsledku alpinského vrásnění.

V té době byla zemětřesení na denním pořádku, skalní vrstvy se lámaly a celé skalní masivy se přesouvaly. Jako následek přišly mohutné exploze ve formě vodní páry. Kamenné masy se usazovaly kolem jícnu a ztvrdly v čedičový sloup. Tento sloup byl obklopen měkčími vrstvami kamení. Teprve až zvětráváním, trvajícím miliony let, byly měkčí vrstvy pomocí vody a větru odneseny pryč. Takto vznikla podoba čedičových hor, na kterých byl ve středověku postaven jeden z nejmocnějších hradů Horní Falce.

Na prohlídce se dozvíte více o historii hradu a hoře Schlossberg. Začněme prohlídkou, cestou časem napříč stoletími.

Nedávno znovu odkrytá sklepení pod hradem Waldeck, sloužila v minulosti pro skladování potravin a jiného zboží. V roce 2013 a 2014 byly štoly vyměřeny a vědecky zdokumentovány. Některé z chodeb dnes slouží jako biotop a životní prostor pro kolonie netopýrů.

V minulosti štoly a sklepení podnítily také fantazii obyvatelstva a vedly k vytvoření legend a pověstí. Roku 1856 kemnatský kronikář Sigmund Ehrnthaller uvádí, že hrad Waldeck byl údajně spojen podzemní chodbou s městem Kemnath, a že tyto chodby byly koncem 18. století zazděny.

Vznik obce Waldeck je skryt v minulosti. O jeho rané minulosti se nedochovaly žádné informace, a jako privilegovaná obec byl Waldeck označen až v roce 1497.  Až do zničujícího požáru roku 1794 se obec rozkládala na této straně kopce. Po tomto požáru byla obec obnovena již na druhé straně kopce. Dojem, jak dnes již zaniklá obec změnila ráz krajiny, můžete získat při pohledu přes naše okénko do minulosti, které vám ukáže siluety domů.

Obhlídka Vás nyní provede různými částmi a historií stavby hradu Waldeck. Začátek tvoří hradní kaple Svatého Jiljí, která také sloužila jako kostel pro obyvatele obce a tvořila tak spojnici mezi hradem a obcí.

Hradní kaple se nacházela v raném 12.století nedaleko brány obce. I když kaple spadala ve středověku pod sousední farství Kastl, stala se rychle kostelním středobodem oblasti. Postupně se zde konaly i křtiny a svatby. První bohoslužba za mrtvé se zde konala roku 1599.

Zděné schody, vedoucí na ochoz, byly odkryty teprve nedávno a pocházejí ještě ze středověku. Již tenkrát byl vnitřek hradeb přístupný pouze pěšky, což sloužilo především vojenským účelům.

Nyní vstupujete na zrekonstruovaný dřevěný ochoz, odkud je vidět předhradí, které postupně rozšířilo staré jádro hradu. Ochoz byl v minulosti jedinou přístupovou cestou k věžím na severní straně objektu. Okolnost, že byl hrad několikrát rozšířen, svědčí o jeho významu, jako o správním centru ve středověku.

Na úpatí centrálního hradu vznikla, v pozdním středověku, dvě obezděná a opevněná předhradí. Tato předhradí poskytovala více místa, nežli úzký areál hradu, a proto zde vznikala od pozdního 15. století hospodářská obydlí, jako jsou stáje a sklady. Z písemných podkladů vyplývá, že zde byly také studny k zásobování obyvatel hradu vodou. I přes jejich masivní zdi, věže a vratový systém, sloužila předhradí především hospodářským účelům. Žili zde sluhové, poddaní a většina hradní posádky.

Nejstarší částí objektu je centrální hrad, první zmínka o něm pochází z roku 1124, s osmihrannou baštou a reprezentativní obytnou budovou, tzv. palácem, též nazývaným horním hradem. Od tohoto pojmenování odvozujeme název zde žijícího rodu tzv.´Hornohradští´. Vzhled hradu po staletí utvářela z dálky viditelná, cimbuřím korunovaná zeď. Poněvadž tento prostor sloužil jako reprezentativní obydlí, byl vícekrát přestavěn. Domníváme se, že hrabata z Pettendorf-Lengenfeld-Hopfenhohe byla prvními hradními pány. Po úmrtí posledního hraběte, roku 1119, se stal následovníkem jeho zeť Gebhard z Leuchtenbergu zvaný „z Waldekke“.

Ze starého hřbitova, na úpatí hory, zbylo jen několik náhrobních kamenů a zbytky obvodové zdi. Obvodová zeď byla ve středověku důležitou součástí všech areálů užívaných jako pohřebiště. V němčině vychází slovo hřbitov ze slova ‚umfrieden'(=obezdít), chráněné místo. Hřbitovy se dříve nacházely jen poblíž farností. Protože Waldeck do roku 1690 neměl vlastní farnost, neexistoval zde také žádný hřbitov. Nebožtíci museli být převezeni do farství Kastl, ke kterému náležela hradní kaple a občané Waldecku.

Po požáru v roce 1794 byla obec Waldeck, znovu postavena na této straně hory. Bývalá obec Waldeck na druhé straně hory, byla přenechána rozpadu (svému osudu). Nově plánované řady domů podél hlavní silnice, jsou na rýsovacím prkně dobře rozpoznatelné.

Součástí plánu je také farní kostel a škola. Již před začátkem nové stavby obce, stála v místě farního kostela stará kaple, která byla do stavby kostela začleněna.

Skrze vulkanickou aktivitu vznikla před cca 20 milióny let hora Kalvárie. Ve středověku bylo toto vyvýšené místo využíváno jako popraviště, proto se také označuje jako šibeniční vrch. Zemští soudci správního okresu Waldeck měli sídlo na horním hradě.

S počátkem novověku byl zemský soud přemístěn do města Kemnath. Zemský soudce ovšem zůstával nadále na hradě Waldeck. Roku 1682 se město Kemnath stalo nadobro hlavním sídlem soudce. Tím ztratil Waldeck své centrální postavení jako administrativní centrum.